GSM

Všudypřítomnost GSM standardu dělá z mezinárodního telefonování každodenní záležitost pomocí roamingových smluv mezi jednotlivými operátory. GSM se od svých předků liší tím, že kanály jsou digitální, což znamená že se jedná o druhou generaci takzvaný 2G systém mobilních telefonů. To znamená, že datová komunikace byla do systému přidána velmi brzy. GSM zachovává zpětnou kompatibilitu s původní GSM telefonií. Zhruba ve stejné době pokračuje GSM standard s vývojem možnosti paketových dat přidaných do standardu ve verzi z roku 1997 pod názvem GPRS. Vyšší přenosové rychlosti dat byly nazvány jako EDGE a UMTS. GSM je buňková síť. V praxi to znamená, že mobilní telefony se připojují do sítě pomocí nejbližší buňky. GSM funguje na několika rádiových frekvencích. Síť GSM  je velká a složitá, aby mohla poskytnout všechny požadované služby, a proto je rozdělena do několika oblastí. GSM síť používá systém základnových stanic a síťový, přepínací podsystém, a proto se jí říká hlavní síť GPRS. Jednotlivé elementy se potom skládají dohromady, aby mohly poskytovat GSM služby v podobě hovorů a SMS. Jednou z hlavních vlastností GSM je Subscriber Indentity Module, zkráceně SIM karta. SIM karta je vyjímatelná chytrá karta, která obsahuje informace nutné k přihlášení uživatele do sítě a je na ní uložen telefonní seznam a krátké textové zprávy. Síť GSM byla navržena s průměrnou úrovní zabezpečení, aby ověřovala uživatele použitím sdíleného, tajného šifrování.